Mladí lidé obvykle touží poznat svět. Táhne je to za hranice všedních dní, do třeba i těch nejexotičtějších dálek. Vím to, sám jsem to pochopitelně také zažil. A tak se cestuje, dokud to jenom jde. Jenže léta běží, a to v případě mnohých z nás znamená i významné změny. Stárneme, pořizujeme si rodiny, zdraví už nám také nemusí sloužit tak, abychom si ještě troufali vyrážet někam skutečně daleko, možná také zjišťujeme, že už jsme viděli dost a že ‚všude dobře, doma nejlépe‘… A tak v mnoha případech volání dálek mizí. A my namísto toho toužíme stále více po troše toho klidu. A právě to bývá doba, kdy zjišťujeme, že by nebylo špatné mít chatu nebo nějaký jiný rekreační objekt jenom sami pro sebe. Někde, kam to nemáme příliš daleko a kde je krásně.

Jistě, když se rozhodneme, že je nejlepší zůstat ve své vlasti, můžeme objíždět i české hotely, kde už jsme dávno vítaní stejně jako kdokoliv jiný a nemusíme tak jako za dob minula závidět devizovým cizozemcům majícím před námi zásadně přednost, ale vlastní chata je prostě vlastní chata. Tam máme svůj klid, tam můžeme dělat, co se nám zlíbí, tam si to můžeme upravit k obrazu svému. A navíc je to majetek, který neztrácí svou hodnotu. Takže se často zamýšlíme nad tím, že bychom si nějakou takovou nemovitost koupili.

Jenže většinou nemáme dost peněz. A šetřit po dlouhá léta se nám také nechce nebo to už v našem věku ani nemá smysl, protože než bychom na rostoucí cenu nějaké chaty našetřili, už by bylo příliš pozdě. A tak litujeme, že jsme na tom finančně tak, jak na tom jsme. Ale jsou lidé, kteří nelitují. A to ti, kdo vědí, že existuje hypotéka na rekreační objekt. Ti totiž prostě dají do zástavy nějaký nemovitý majetek, peníze si od nebankovní společnosti půjčí a vysněný objekt si koupí. A pak si ho užívají, zatímco splácejí. Načež je taková chata jejich. K jejich naprosté spokojenosti.