Zoologové v devatenáctém století se domnívali, že už není možné objevit nový druh většího savce. Čas společně s přírodou je přesvědčily, že se naprosto mýlí. Od té doby bylo objeveno několik druhů. A některé z nich nebyly právě malého vzrůstu.
·        Dokladem tohoto tvrzení je objevení pralesního okapi nebo hrošíka liberijského.
·        Tato zvířata se před námi většinou dobře ukrývala proto, že je jejich domovem prales.

Před několika lety vydal prales Indonésie další ze svých překvapení. A to dokonce ve dvou exemplářích. Na světě jsou dva nové druhy podivných, primátům příbuzných, letuch. Do nedávné doby rozeznávali zoologové pouze dva druhy letuch.
a)      Letuchu filipínskou– jak její jméno napovídá, jejím domovem jsou ostrovy ve filipínském souostroví.
b)      Letuchu malajskou – ta se nevyskytuje pouze v Malajsii, ale i Thajsku, Kambodži a Vietnamu.

Celý život na stromě

Podle rodového názvu by se mohlo zdát, že je letucha nějakým ptákem nebo druhem netopýra. To by byl omyl. Letucha nemá s létáním pomocí křídel nic společného. Ona se spíše pohybuje jako rogalo.
–         Prostě se odrazí vší silou od jednoho stromu a plachtí do cílové stanice.
Možná by si někdo mohl říci, že prostě skáče ze stromu na strom jako naše veverka. S naší veverkou má sice něco společného – jsou přibližně stejně velké, ale má také něco společného se zmíněným netopýrem. Když roztáhne svoje plachtící zařízení, vypadá tak trochu jako netopýr v letu. Ale opravdu ho připomíná spíše vzdáleně.
·        Letuchám schopnost plachtění ze stromu na strom zajištuje větší bezpečnost před predátory.

Příroda je však moudrá a pokud na jedné straně přidá, na druhé zase ubere. Díky této schopnosti jsou totiž letuchy tak trochu zajatci korun stromů. Pokud slezou na zem, stávají se naprosto neobratnými živočichy. Ony si totiž o to své plachtící zařízení na zemi zakopávají.